Setovia
Síťová hydraulická civilizace Pomoraví
Pojem SETOVIA (SETOVIANA) chápeme jako pracovní označení dlouhodobě propojeného krajinného a komunikačního systému střední Moravy. Jeho základ tvořila hydrologická osa řeky Moravy, síť říčních teras, dálkové obchodní koridory a na ně navazující mocenská centra.
Nejde o civilizaci v klasickém etnickém či státním smyslu, ale o síťový systém, který po tisíciletí organizoval pohyb lidí, obchod, distribuci surovin, zemědělskou produkci i mocenskou kontrolu krajiny.
Základním strukturujícím prvkem byla řeka Morava a její terasový systém. Hlavní komunikace pravděpodobně nevedly přímo bažinatou a pravidelně zaplavovanou nivou, ale po vyvýšených pleistocénních terasách podél okrajů údolí. Tyto „vysoké chodníky" vytvářely stabilní magistrály propojující Podunají, Moravskou bránu, Balt, Krušnohoří, karpatské rudné oblasti i Drahanskou vrchovinu.
SETOVIANA tak fungovala jako hydraulicko-komunikační organismus, postavený na kombinaci vody, teras, brodů, přirozených průchodů krajinou a kontrolních výšinných bodů. Klíčovým principem nebyla jen doprava po řece, ale kontrola pohybu nad řekou — ze suchých hran teras s výhledem na nivu, brody a obchodní tok.
Řeka organizovala prostor podobně, jako Nil organizoval Egypt
nebo Dunaj podunajský prostor.
Významné lokality — Hradisko u Kroměříže (Postoupky), Křenovice, Popůvky, Němčice nad Hanou, Staré Hradisko i body kolem Napajedelské brány — lze interpretovat jako postupně se proměňující uzly této síťové civilizace. Jejich funkce se v čase měnila: od eneolitických opevněných center přes bronzové redistribuční uzly kovu, halštatské kontrolní body a laténská emporia až po oppidální a raně středověká centra.
Kontinuita přitom nespočívala v jednom etniku nebo státním útvaru, ale v trvalé geografické logice krajiny, stabilitě komunikačních koridorů a ekonomické výhodnosti prostoru Hané a Pomoraví.
Přes Pomoraví proudily měď, cín, železo, jantar, sůl, obilí, textil i luxusní importy. Říční koridor Moravy fungoval jako páteř evropské redistribuční sítě mezi jihem a severem, západem a východem, Podunajím a Baltem.
SETOVIANU lze proto chápat jako síťovou hydraulickou civilizaci, krajinný logistický systém i dlouhodobou komunikační matrici střední Moravy — ne jako centralizovanou říši, ale jako proměnlivou síť uzlů, terasových cest, brodů a mocenských bodů, jejichž kontinuitu určovala geomorfologie, hydrologie, ekonomika a dálkový obchod.
Síťová archeologie (Network Archaeology) chápe minulé společnosti nikoli jako soubor izolovaných lokalit, ale jako sítě vztahů mezi krajinou, sídly, komunikacemi, zdroji a mocenskými centry. Prostor střední Moravy — Haná, Pomoraví, Bečva, Moravská a Napajedelská brána, Drahanská vrchovina — představuje mimořádně vhodný region pro sledování kontinuity této síťové organizace v horizontu nejméně sedmi tisíc let.
Systém provází celé dějiny krajiny:
01
Lovci a sběrači sledují říční údolí a přirozené průchody; Moravská brána se stává jedním z hlavních evropských migračních koridorů.
02
Haná se díky černozemím a snadné prostupnosti krajiny stává jednou z nejatraktivnějších oblastí střední Evropy; vznikají první trvale osídlené komunity.
03
Pomoraví se zapojuje do rozsáhlých evropských kontaktů (centra typu Rmíz, Čubernice, Obrova noha), objevují se měděné sekery a dýky, formují se první elity kontrolující přechody a redistribuci.
04
Vzniká první skutečně evropská ekonomika, poháněná potřebou mědi a cínu z různých částí kontinentu. Haná se stává logistickým jádrem systému a Hradisko u Kroměříže (Postoupky) jeho vrcholným centrem 14.–13. století př. n. l.
05
Vznikají výšinná centra jako Křenovice a Popůvky, kontrolující komunikace a železářskou výrobu z Drahanské vrchoviny a Moravského krasu.
06
Vrchol předřímské síťové ekonomiky. Nejprve otevřené emporium Němčice nad Hanou, jeden z nejvýznamnějších obchodních uzlů severně od Alp, později centralizované oppidum Staré Hradisko.
07
Síť nezaniká, mění se pouze uzly: Mikulčice, Staré Město, Olomouc — stále na stejných komunikačních koridorech.
08
Ani císařské silnice a železnice 19. století základní strukturu nemění. Kopírují Moravskou bránu a údolí Moravy; Přerov se stává železničním uzlem, Olomouc správním centrem.
Hradisko u Kroměříže, Němčice nad Hanou a Staré Hradisko nejsou jedna instituce — jsou po sobě jdoucí dominantní uzly téhož síťového systému.
Kontinuita nespočívá v sídle.
Kontinuita spočívá v krajině.
Naše chápání regionu vychází z metodologie síťové archeologie (Network Archaeology), která propojuje archeologii, historickou geografii a teorii sítí. Opíráme se o práce předních světových badatelů — Carla Knappetta a jeho koncept interakčních sítí, Toma Brughmanse a jeho síťovou analýzu prostorové organizace, Barryho Cunliffa a jeho výzkum dálkových evropských koridorů, Colina Renfrewa a teorii center a periferií, Richarda Blantona a jeho model proměnlivé hierarchie sídel, i Jiřího Macháčka a jeho výzkum centrálních míst Velké Moravy.
Skutečný význam místa nevzniká izolovaně —
ale ve vztazích, které kolem něj vytváří krajina, voda, obchod a čas.