Vítejte na Setovia

Místo, kde se setkává design s krajinou a její historií

Symbolem tohoto propojení je keltský uzel — obraz čtyř linií, které se v krajině pod Drahanskou vrchovinou protínaly odjakživa: cest, vody, kultur a času. Setovia není pouze jméno. Je to živý příběh krajiny.

Setovia je odborná výzkumná platforma věnovaná historické krajině střední Moravy: síťové archeologii, historické geografii a příběhu míst, kudy po tisíciletí procházely obchodní cesty spojující sever a jih, východ a západ Evropy.

SETOVIA

Krajina, která si pamatuje cestu

Co když největší archeologickou památkou střední Moravy není hradiště, hrob ani nalezený předmět – ale samotná krajina?

Řeka Morava. Úrodná Haná. Moravská a Napajedelská brána. Údolí Bečvy. Vyškovská brána. Okraje Drahanské vrchoviny. Brody, terasy, návrší a průchody, kterými se po tisíciletí pohybovali lidé.

Měnili se. Lovci následovali zvěř. První zemědělci přinášeli osivo, dobytek a kamenné nástroje. Z Karpat přicházel obsidián a měď. Ze severu pazourek a jantar. Ze západu mohl proudit cín. Později železo, sůl, sklo, mince, textil, koně a další obchodní zboží. Po stejných evropských směrech se pohybovali řemeslníci, kupci, poslové, válečníci, duchovní i celé migrující skupiny.

Technologie se měnily. Geografie zůstávala.

SETOVIA zkoumá, zda se právě zde po tisíciletí neprotínala vlákna mnohem větší evropské sítě.

Setovia

Čep rotující centrality

Nedaleko Kroměříže, v prostoru Postoupek, Hradiska a samoty Stráž / Strážka, při úpatí Barbořiny a Věžeckém potoce, leží nenápadná krajina.

RybníkNáhonMlýnPotokÚpatí návršíStaré sídelní a komunikační prostředí

Na první pohled nic, co by připomínalo centrum evropských dějin. Právě zde však SETOVIA umísťuje svůj pracovní čep.

Ne hlavní město.

Ne sídlo neznámého národa.

Ne bájnou keltskou metropoli.

Ale referenční bod, kolem něhož chceme zkoumat, zda se v průběhu tisíciletí opakovaně nepřeskupovaly mnohem větší prostorové vztahy.

Čepem rotující centrality

Tři druhy čepu

Jednou rozhoduje kámen. Jindy obilí.

Zdrojový čep

Každá civilizace potřebuje zdroje. Ale každý zdroj vytváří jinou síť. Krzemionky — místo, jehož význam vytvořil mimořádný zdroj kvalitního pazourku. Karpatské oblasti poskytovaly obsidián, Krušnohoří cín, Pobaltí jantar a solné zdroje ležely v Malopolsku a Karpatech. A mezi těmito surovinovými periferiemi ležela Morava. Její výhoda mohla spočívat právě v tom, že nemusela vlastnit všechno. Dokázala jednotlivé světy spojovat.

Haná – zemědělský čep

Existuje totiž ještě jiný druh strategické suroviny: potravina. Obilí, dobytek, voda, píce, dřevo, med, vosk a lidská práce nemají lesk zlata ani jantaru. Bez nich však nemůže existovat horník, kovář, obchodník, voják ani město. Úrodná Haná proto mohla představovat energetické zázemí dálkového obchodu. Dálková síť potřebuje nakrmit lidi, napojit zvířata, doplnit zásoby, najít vodu, přenocovat, opravit výstroj, směnit náklad — a pokračovat dál. Zdrojový čep produkuje komoditu. Zemědělský čep umožňuje síti přežít.

Čep cesty

Moravská brána spojuje severní a střední Evropu. Napajedelská brána otevírá Pomoraví k jihu. Vyškovská brána propojuje Hanou s Brněnskem. Bečva otevírá cestu ke karpatskému prostoru. Na západě leží česká kotlina a Krušnohoří, na severovýchodě Malopolsko, na východě Karpaty a Pováží, na jihu Podunají. Střední Morava tak není pouze územím mezi horami. Je místem mezi směry.

Centralita rotuje

Hradisko. Němčice. Staré Hradisko. Pustiměř.

V jednotlivých obdobích se mění také centra.

Doba bronzová

Hradisko u Kroměříže / Postoupek s mimořádnou koncentrací bronzových hodnot.

Latén

Němčice nad Hanou – rozsáhlé neopevněné centrum výroby, směny a dálkových kontaktů.

Oppidum

Staré Hradisko – opevněné oppidum s řemeslnou výrobou, mincovnictvím a zpracováním jantaru.

Středověk

Vedle geografické polohy začíná rozhodovat instituce, právo, církev a politická moc. Jedním z pozoruhodných míst je Pustiměř.

Města

Kroměříž. Olomouc. Brno. Přerov. Vyškov.

19. století

Přichází železnice.

Na první pohled jsou to dějiny zcela rozdílných světů. SETOVIA se ptá: Co když se měnily uzly, ale nikoli základní logika sítě?

SETOVIA

Nekonečný keltský uzel

Není to tvrzení, že Moravu po tisíciletí ovládali Keltové. Keltové představují pouze jednu mimořádně viditelnou kapitolu mnohem delšího příběhu. Uzel je metaforou. Jeho vlákna přicházejí ze čtyř stran:

Sever

Balt – Polsko – Slezsko – Moravská brána

Jih

Pomoraví – Napajedelská brána – Podunají – Jadran

Západ

Čechy – Krušnohoří – západoevropský prostor

Východ

Karpaty – Pováží – Malopolsko – Halič – východní Evropa

Po těchto vláknech se po tisíciletí mění obsah.

ObsidiánPazourekMěďCínJantarSůlŽelezoSkloMinceObilíDobytek a koněMed a voskTextilVojskaMigrující populaceNesvobodní lidéPovozyPoštaArmádyVlaky

Vlákna přetrvávají. To, co jimi proudí, se mění.

Metoda

SETOVIA není legenda. Je to otázka.

A otázka musí být testovatelná. Proto oddělujeme tři vrstvy poznání.

Archeologicky doloženo

Co skutečně víme z nálezů, archeometrie, výzkumů a písemných pramenů.

Síťově pravděpodobné

Co lze s vysokou pravděpodobností rekonstruovat z polohy lokalit, geomorfologie, hydrologie, distribuce surovin a známých dálkových kontaktů.

Hypotéza Setovia

Co teprve chceme ověřit.

Je prostor Postoupky – Hradisko – Stráž / Strážka při Věžeckém potoce a úpatí Barbořiny pouze jedním z mnoha míst střední Moravy, nebo se nachází neobvykle blízko dlouhodobého geografického čepu, kolem něhož po tisíciletí rotovala centralita širšího Pomoraví?

Odpověď nechceme předem znát. Chceme ji hledat.

Síťová archeologie krajiny střední Moravy

SETOVIA začíná právě zde.

U rybníka, náhonu a mlýna na Věžeckém potoce. Pod Barbořinou. U Stráže. Nedaleko Postoupek.

Možná žádná „Setovia“ nikdy neexistovala jako stát, město nebo národ. Možná ale existovalo něco trvalejšího — krajina, která po tisíciletí znovu nabízela lidem stejné možnosti spojení. Lidé je pokaždé využili jinak. Postavili jiná sídla. Uctívali jiné bohy. Mluvili jinými jazyky. Obchodovali s jinými komoditami. Používali jiné peníze. A přesto znovu procházeli mezi horami, podél řek, přes terasy a branami krajiny.

Na místě, které dnes působí jako okraj. A které chceme prověřit otázkou, zda někdy nebylo – a v geografickém smyslu možná stále není – blízko středu mnohem větší sítě.