Setovia
Pokus o síťově-archeologickou rekonstrukci vývoje biskupského hospodářsko-správního centra
Původní Kroměříž nebyla městem. Nejstarší písemné zmínky ji zachycují jako trhovou osadu při brodu přes Moravu, na významné komunikaci spojující střední Moravu s Podunajím a Uhrami. Teprve ve 13. století založil biskup Bruno ze Schauenburku na vyvýšené poloze nové opevněné město — s hradem, kostelem sv. Mořice a městským organismem, který známe z pozdějších dějin. Starší sídelní struktura však nezanikla. Její stopy lze podle všeho sledovat v prostoru Oskolu.
Cílem tohoto textu není dokazovat jednotlivé historické události, ale propojit dochované topografické, majetkové, právní a archeologické indicie do jednoho síťového modelu.
Název Kroměříž je tradičně vykládán jako odvozenina osobního jména Kroměžír — tedy „majetek Kroměžírův" nebo „ves lidí Kroměžírových". Taková jména patří mezi nejstarší patronymická sídelní jména na Moravě. Lze proto předpokládat, že nejstarší sídelní jádro vzniklo jako rodová obec, kolektivní držba příbuzenské skupiny, soustava usedlostí jednoho rodu.
V průběhu 10.–11. století se původní rodová držba pravděpodobně dělila mezi jednotlivé větve rodu — vznikala tak mozaika samostatných dvorů a hospodářství. Nejpozději v 11. století byla oblast začleněna do majetkové základny olomouckých údělných knížat, ať už postupným skupováním podílů, odúmrtěmi jednotlivých větví nebo směnami. Výsledkem nebylo zničení původní struktury, ale její převzetí a reorganizace.
Právě zde se objevuje Oskol. Místo nevykazuje znaky běžné vesnice — naopak soustřeďuje největší hospodářské celky, navazuje na brod přes Moravu, leží při hlavní komunikaci a obsahuje nejstarší sakrální centrum. Nejlépe jej proto lze interpretovat jako curia episcopalis — biskupský hospodářsko-správní okrsek.
Jeho součástmi mohly být hlavní dvůr, několik samostatných praedií, manské a kolonské usedlosti, kostel, mýtnice i hospodářské provozy.
Síťový model ukazuje mimořádnou koncentraci funkcí na jednom místě: zemědělství s ornou půdou, trojpolním hospodařením, loukami a pastvinami; vodní hospodářství s brodem, rybolovem a mlýnem; lesní hospodářství s dřevem, pastvou a včelařstvím; obchod v podobě tabern a tržního provozu; a fiskální funkci v podobě mýta a cla.
Právě existence mýtní a celní stanice, doložené již ve 12. století, dělá z Oskolu více než obyčejnou ves.
Oskol představoval významný dopravní uzel.
Ve 12. století je s Kroměříží spojován comes Lutěk. Termín comesv této době neoznačuje novověkého hraběte, ale příslušníka nejvyšší vrstvy zemské aristokracie — Lutěk proto pravděpodobně patřil mezi nobiles seniores, správce významného dominia. Jeho existence potvrzuje, že správa Kroměříže nebyla svěřena obyčejnému hospodářskému správci.
Po koupi Kroměříže olomouckým biskupem roku 1110 se původní knížecí hospodářský systém stal součástí církevního dominia. Za biskupa Jindřicha Zdíka mohla proběhnout rozsáhlá reorganizace majetků — část výnosů mohla směřovat ad refectionem fratrum, tedy k výživě olomoucké kapituly. Oskol tak získal význam nejen hospodářský, ale i institucionální.
Kostel Panny Marie, stojící na nejvýraznější vyvýšenině celého prostoru, pravděpodobně sloužil jako orientační bod na obchodní cestě i sakrální centrum — a možná i jako relikt nejstaršího sídelního jádra. Z hlediska síťové archeologie není rozhodující samotný kostel, ale jeho vazba na brod, komunikaci, dvory, mýto a hospodářské zázemí.
Nejpozoruhodnější částí Oskolu jsou jeho pozdější majetkové poměry, které zaznamenal historik František Václav Peřinka: svobodný dvůr č. 1, dvůr č. 4 a grunty Bb, Dd, Mm a Z. Tyto objekty vykazovaly mimořádně vysoké ceny, držbu drobnou šlechtou, manské souvislosti a nadprůměrné výměry — od 110 do 220 zlatých, tedy hodnoty neodpovídající běžné poddanské vsi.
Spíše připomínají rozpad původního většího hospodářského komplexu.
Požáry a ztráta starších knih znemožnily přímou rekonstrukci 12. století, a Peřinka proto postupoval nepřímo — studiem městských knih, svobodných gruntů, manských práv a majetkových převodů. Výsledkem nebyl přímý důkaz existence kurie, ale identifikace anomálií. Právě tyto anomálie dnes tvoří hlavní oporu celé rekonstrukce.
Po tatarských vpádech a změně hospodářských poměrů založil Bruno ze Schauenburku nové město na vyvýšeném Kopečku — s hradem, městským opevněním a kostelem sv. Mořice. Nové město vzniklo nad starší osadou při brodu. Výběr lokality nebyl náhodný: vyvýšená poloha nabízela lepší obranu, možnost budování sklepů a pravidelnou parcelaci. Kostel Panny Marie přitom zůstal zachován jako relikt staršího sídelního systému.
Samotný název Oskol se na počátku 20. století pokusil objasnit právě František Václav Peřinka, autor monumentálních Dějin města Kroměříže a jeden z nejvýznamnějších znalců místních archivů své doby. Navrhl dvě vysvětlení.
01
Odvození od svahu k řece Moravě.
02
Druhá možnost naráží na skutečnost, že široká říční niva Kroměřížska neposkytuje podmínky pro vznik výrazného skalního útvaru.
03
Síťově-archeologický pohled nabízí i třetí možnost. Ve slovanském jazykovém prostředí se objevují výrazy příbuzné slovům oskol, odštěpek, odlomek, oddělená část. Pokud by název vznikl tímto způsobem, neodkazoval by na přírodní útvar, ale na historický proces — Oskol by pak znamenal oddělený díl původní Kroměříže.
Tato interpretace nápadně dobře zapadá do rekonstruovaného vývoje lokality: nejvýnosnější část sídelního prostoru kolem brodu, komunikace a hospodářských zařízení se mohla postupně vyčlenit z původní rodové osady Kroměžírovců — a právě tento prostor mohl být označován jako „oddělená část".
Tento výklad nelze považovat za definitivně prokázaný. Ve světle topografie, majetkových vztahů a Peřinkových zjištění však představuje jednu z nejzajímavějších hypotéz o původu jména Oskol.
Z pohledu síťové archeologie lze Oskol interpretovat jako pozůstatek staršího hospodářsko-správního centra, které vzniklo nad původní rodovou osadou Kroměžírovců, bylo začleněno do knížecí domény olomouckých Přemyslovců, po roce 1110 přešlo na olomoucké biskupství a teprve ve 13. století bylo překryto novým městským organismem Bruna ze Schauenburku.
Klíčovým argumentem není jediná listina ani jediný dvůr. Rozhodující je souběh nezávislých indicií — patronymický původ jména Kroměříž, brod přes Moravu, mýtní a celní funkce, kostel Panny Marie, comes Lutěk, soustava dvorů a praedií, svobodné a manské držby i jejich přežívání v novověkých majetkových vztazích.
Právě tato hustá síť vztahů činí z Oskolu jeden z nejzajímavějších historických reliktů předměstské krajiny středověké Kroměříže.