Od brodu přes Moravu, medoviny a litkupu až ke vzniku města
Když dnes řekneme Kroměříž, představíme si náměstí, zámek, kostely, zahrady a městské hradby. Jenže město nemuselo začít městem. Mohlo začít mnohem prostěji.
Cestou. Brodem. Kupcem. Krčmou.
A možná také pohárem, kterým se stvrdil obchod.
Právě zde začíná jeden z nových směrů projektu SETOVIA. Nechceme se ptát pouze, kdy byla Kroměříž založena jako město. Chceme zjistit něco obtížnějšího: co zde fungovalo ještě předtím, než se Kroměříž vůbec potřebovala stát městem?
Někdy mezi lety 1107–1125 vstupuje Kroměříž výrazněji do písemných dějin. Olomoucký kníže Ota II. Černý ji prodal olomouckému biskupu Janovi za pozoruhodných 300 hřiven stříbra. Nejstarší zpráva přitom s Kroměříží spojuje také dvorec, krčmáře a mostní clo či mýto. A právě těch 300 hřiven stojí za pozornost.
Z 12. století totiž známe také transakce úplně jiného řádu. Pražský biskup Jindřich například v letech 1184–1192 prodal ves Mračnice za pouhých 15 hřiven stříbra. Historická literatura odhaduje, že cena běžné vsi se ve 12. století mohla pohybovat přibližně mezi 20 a 60 hřivnami. Kroměříž za 300 hřiven tedy z tohoto rámce nápadně vystupuje.
Bylo by ovšem chybou říci: Kroměříž byla dvacetkrát hodnotnější než Mračnice. Takto středověké ceny porovnávat nelze. Nevíme přesně, jaký byl v každém případě rozsah půdy, počet obyvatel, kvalita zemědělského zázemí, soubor příslušenství, výnos jednotlivých práv ani místní hospodářské podmínky. Navíc obě transakce od sebe dělí několik desetiletí.
Srovnání tedy není důkazem matematického poměru hospodářské výkonnosti. Je však indikátorem řádu hodnoty. A rozdíl mezi 15–60 hřivnami a 300 hřivnami je natolik výrazný, že si zaslouží vysvětlení. Co se vlastně za 300 hřiven kupovalo? Pouze pole, louky, lesy a několik dvorů? Nebo také výnos z místa, kterým procházeli lidé, zboží a peníze?
Právě zde se objevuje první důležitá stopa. Kroměříž měla krčmáře a výnos z přechodu přes Moravu. Její hodnotu tedy nemuselo vytvářet pouze zemědělství. Část hodnoty mohla spočívat v poloze a hospodářských právech navázaných na pohyb po komunikaci.
Řeka Morava byla cestou, ale současně překážkou. A každá překážka soustřeďuje pohyb do míst, kde ji lze překonat. Brod je přirozený síťový uzel. Sbíhají se k němu cesty.
Lidé zde musí zpomalit nebo zastavit. Potřebují zjistit stav vody. Napojit zvířata. Najíst se. Možná přespat. Zaplatit poplatek. A kde se pravidelně setkávají lidé přicházející z různých směrů, tam přirozeně vzniká také směna.
Proto může být brod starší než město. Stejně jako může být cesta starší než ulice, trh starší než náměstí a obchodní obyčej starší než psané městské právo.
Tady začíná být nejstarší zpráva o Kroměříži ještě zajímavější. Dnešní člověk si pod slovem krčma snadno představí vesnickou hospodu určenou především místním obyvatelům. Jenže ekonomická logika raného středověku vybízí k širšímu pohledu.
Poddané zemědělské obyvatelstvo žilo z velké části v naturálním hospodářství. Samozřejmě mohlo krčmy navštěvovat při svátcích, trzích a dalších příležitostech. Ale existoval ještě jiný zákazník. Člověk na cestě. Kupec. Vozka. Posel. Doprovod obchodníka. Cizinec převážející zboží. Takový člověk disponoval prostředky, potřeboval služby a především se v místě nezdržoval náhodou.
Krčma proto nemusela být jen místem konzumace. Mohla být součástí servisní infrastruktury obchodní komunikace. A pokud nejstarší pramen vedle sebe skutečně klade krčmáře a mostní clo, stojí za to zkoumat oba údaje nikoli odděleně, ale jako možné části jednoho hospodářského systému.
Ještě před rozvinutým měšťanským právem várečným existovala mnohem starší kultura kvašených nápojů. Medovina, pivo a víno mají každý vlastní historii a jejich význam se podle období, regionu a společenského prostředí měnil.
Pro náš výzkum ale není rozhodující dokazovat, že v konkrétní kroměřížské krčmě roku 1110 stál právě džbán medoviny. Podstatnější je něco jiného. Nápoj vytvářel sociální prostor. U jednoho stolu se mohl setkat místní člověk s cizincem. Kupec s prostředníkem. Prodávající s kupujícím.
A kde se obchodovalo, musela přijít chvíle, kdy bylo všem zúčastněným jasné: dohoda byla uzavřena. A právě zde vstupuje do našeho příběhu pozoruhodný středoevropský obyčej.
Staré české slovo litkup dnes téměř zmizelo. Kdysi však označovalo nápoj či plnění spojené s uzavřením koupě nebo smlouvy. Český litkup souvisí se středohornoněmeckýmlîtkouf. Latinské právní prameny používají také výraz mercipotum — „kupní" či „obchodní nápoj".
Nešlo nutně jen o veselou oslavu podařeného obchodu. Litkup mohl mít sociální, důkazní a právní význam. Obchod byl uzavřen před dalšími lidmi. Společně se pilo. Přítomní si událost pamatovali. A pokud později jedna strana obchod popřela, mohli existovat lidé schopní říci:
Byli jsme při tom.
Pili jsme litkup.
Chronologie je fascinující. Ve středoevropském prostoru máme lîtkouf písemně doložený již přibližně kolem roku 1160. Roku 1225 zachycuje pasovské městské právolitchouf v souvislosti se závazností uzavřené koupě. Další doklady následují během 13. století. To znamená něco podstatného: litkup nevstoupil do středoevropského obchodu až s vrcholně středověkým městským právem Kroměříže. Jako obchodní obyčej je písemně doložen mnohem dříve.
Z toho samozřejmě neplyne, že máme doklad konkrétního litkupu vypitého v Kroměříži roku 1180. Nemáme. Ale můžeme položit historicky legitimní otázku:
Jestliže měla Kroměříž krčmy, přechod přes Moravu a obchodní funkci již před vznikem vrcholně středověkého města, jakými obyčeji zde kupci své obchody stvrzovali?
Do této skládačky vstupuje ještě jedna mimořádně zajímavá stopa. Oskol. Starší popisy jeho struktury bude nutné znovu důkladně prověřit v Dudíkovi, Peřinkovi, Novotném a dalších pramenech.
Pokud se však potvrdí obraz staršího sídla uspořádaného podél hlavní komunikace, s dvory po stranách a osou směřující k přechodu přes Moravu, dostaneme úplně jinou představu nejstarší Kroměříže. Nemusela mít náměstí v pozdějším městském smyslu. Tržištěm mohla být samotná cesta. Její pracovní funkční struktura by potom vypadala:
To zatím není hotová rekonstrukce. Je to model, který chceme ověřovat.
Na počátku 13. století už vstupujeme na pevnější půdu. Roku 1207 je Kroměříž doložena jako villa cum foro — sídlo s trhem. To je mimořádně důležitá formulace. Neříká, že obchod právě vznikl. Spíše potvrzuje, že obchodní funkce byla již natolik významná, že se stala součástí právního obrazu sídla.
Starší struktura
Dostává další vrstvu
Za biskupa Roberta tedy nemusíme hledat počátek samotného obchodování. Můžeme zde hledat institucionalizaci něčeho, co mohlo existovat podstatně déle.
Ve 13. století přichází další zásadní změna. Za biskupa Bruna ze Schauenburku se Kroměříž mění v urbanisticky a právně vyspělejší organismus. Vzniká nové centrum, náměstí, opevnění, biskupské sídlo, kostel sv. Mořice a kapitula. Roku 1266 se Kroměříž objevuje jako oppidum.
Nemusíme to chápat jako okamžik, kdy začal obchod. Může jít o okamžik, kdy byla starší obchodní síť přetvořena do městské struktury.
Rok 1290 představuje další mezník. Za biskupa Dětřicha je Kroměříž pevněji zakotvena v okruhu brněnského městského práva a její hospodářský systém dostává podrobnější právní rámec.
Pivo samozřejmě nevzniklo roku 1290. Novinkou je něco jiného: město získává právo hospodářskou síť regulovat. Určuje, kdo může vyrábět. Kdo může prodávat. Kde se může prodávat. Chrání vlastní hospodářský prostor. Nápoj se stává součástí městské právní a fiskální soustavy.
V dalších staletích se systém zdokonaluje. Objevují se právovárečné a šenkovní domy. Nákladníci. Měšťanský pivovar. Biskupský pivovar. Pořadí šenku. Pravidla výroby a distribuce.
To, co kdysi mohlo začít jednoduchým prodejem nápoje člověku na cestě, se postupně mění ve složitou městskou ekonomickou síť:
A stále jde o totéž: výrobu – distribuci – obchod – právo – peníze.
Novověké lihovarnictví představuje další vývojovou vrstvu. Destilát je koncentrovanější, trvanlivější a snáze přepravitelný než pivo a zároveň se stává významným předmětem obchodu a zdanění. Síť se znovu proměňuje:
Od středověké taberny jsme se dostali k průmyslovější výrobě. Funkční princip však zůstává překvapivě podobný.
Tradiční historie se přirozeně ptá: kdy dostala Kroměříž městská práva? Síťová archeologie může položit jinou otázku: proč právě zde vůbec vznikla potřeba města? A potom se celý příběh obrátí.
Nejdříve byla řeka.
Pak brod.
K brodu vedla cesta.
Na cestě se zastavovali lidé.
Kde se zastavovali lidé, vznikaly služby.
Mezi nimi krčma.
Kde se setkávali cizí lidé, vznikala směna.
Kde se pravidelně směňovalo, vznikal trh.
Kde se obchodovalo, vznikaly obyčeje potvrzující obchod.
Jedním z nich byl ve střední Evropě litkup.
Kde vznikl trh, bylo třeba pravidel.
A kde se obchod, majetek, služby, právo a moc soustředily dostatečně dlouho:
vzniklo město.
Atlas hospodářské sítě staré Kroměříže
Co když všechny stopy, které dnes studujeme odděleně, ve skutečnosti tvoří jednu síť? SETOVIA chce postupně vytvořit vrstevnatou mapu hospodářského vývoje Kroměříže. Do jediné mapové struktury chceme podle jednotlivých období zanášet:
Každá vrstva sama vypráví pouze část příběhu. Rozhodující bude jejich překrytí. Budeme hledat místa, která se opakují.
Kde vedla cesta před vznikem města?
Kde bylo možné překročit Moravu?
Kde se zastavovali lidé?
Kde vznikly krčmy?
Kde se vybíralo mýto?
Kde se obchodovalo?
Kudy později vedly městské ulice?
Kde stály šenkovní a právovárečné domy?
Kam se soustředily mlýny, pivovary a později lihovary?
A především: nevracíme se při studiu různých století stále ke stejným místům?
Pokud se staré brody, komunikace, krčmy, tržiště, mlýny, brány a pozdější hospodářské provozy začnou prostorově překrývat, může se před námi objevit něco, co žádná jednotlivá listina nemůže ukázat:
Tatáž prostorová kostra obchodní sítě.
Krčma může zaniknout. Brod může nahradit most. Tržiště se může přesunout na náměstí. Obchodní obyčej může nahradit psané právo. Šenk může vystřídat právovárečný dům. Výrobu může převzít pivovar a později lihovar. Funkce uzlu však může přežít.
Právě to chce Atlas hospodářské sítě staré Kroměříže ověřit. Nechceme vytvořit další historickou mapu. Chceme sledovat město v čase.
A pokud se pod jednotlivými historickými vrstvami začne znovu a znovu objevovat stejná síť, dostaneme se k jedné z nejzajímavějších otázek projektu SETOVIA:
Jak stará je ve skutečnosti hospodářská kostra Kroměříže – a kolik dnešního města stále stojí na uzlech, které vznikly dávno před městem samotným?
Co skutečně víme
Na závěr oddělme hypotézu od doložené historie.
Kolem 1160 je ve štýrském prostoru doložena jedna z raných písemných podoblîtkouf / litechouf v souvislosti s koupí. Roku 1225 zachycuje pasovské městské právo litchouf v souvislosti se závazností koupě. Litkup zde již není pouhou oslavou obchodu, ale součástí právního mechanismu, po němž není možné od dohody jednoduše ustoupit.
Ve 13. století přibývají další středoevropské doklady. Význam není všude totožný: litkup může označovat nápoj, závdavek, drobné plnění nebo částku určenou ke společnému zapití obchodu. Podstata je však podobná: obchod dostává veřejně rozpoznatelný okamžik svého uzavření.
Pozdější prameny znají také litkupníky – osoby přítomné při litkupu, které mohly pomáhat dosvědčit uzavřenou transakci. Ve 14. století nacházíme tento právní svět také v Brně. Brněnské právní prostředí zná mercipotum – litkup i osoby spojené se svědectvím o něm. To je pro Kroměříž zásadní, protože právě do brněnského právního okruhu byla roku 1290 začleněna.
Chronologie tedy vypadá pozoruhodně:
Počátek 12. stoletíKroměříž
krčmáři · přechod Moravy · mýto · 300 hřiven
Kolem 1160Střední Evropa
písemně doložený lîtkouf
1207Kroměříž
villa cum foro — sídlo s trhem
1225Pasov
litkup jako právně významný prvek koupě
13. století
další středoevropské doklady litkupu
Cca 1260–1266Kroměříž
Brunova urbanizace · oppidum
1290Kroměříž
brněnské městské právo · trhy · hospodářská privilegia
14. stoletíBrno
mercipotum · litkup · svědecká funkce litkupníků
Netvrdíme: „V kroměřížské krčmě se roku 1150 prokazatelně pil litkup." Takový důkaz zatím nemáme. Ptáme se však: jestliže měla Kroměříž krčmy, mýto, přechod přes Moravu a následně doložený trh dávno před plnou kodifikací městského práva – jakým způsobem zde obchodníci své obchody uzavírali a potvrzovali?
Litkup dokazuje, že ve středoevropském kulturním prostoru takový mechanismus skutečně existoval. Jeho písemné doklady jsou starší než Brunova městská Kroměříž. A jeho pozdější právní podoba je doložena právě v brněnském právním prostředí, k němuž Kroměříž náležela.
Proto se možná historie města neskrývá pouze v privilegiích biskupů. Možná ji musíme hledat také u brodu, na cestě, ve staré krčmě a mezi lidmi, kteří si pamatovali, že obchod byl uzavřen.